Nejúspěšnější šachová škola v ČR

1.liga - komentář kapitána Zdeňka Holeksy

Naše extraligová rezerva v 9. kole 1. ligy remizovala s Jihlavou 4,0 - 4,0.  Proč náš tým v důležitém utkání v boji o záchranu ligové příslušnosti "jen" remizoval?

 

O tom vám více poví kapitán týmu Zdeněk Holeksa v komentáři.

 

Komentáře

Blíží se nám začátek jara a s ním tradiční vyvrcholení soutěží družstev. Tento víkend nás čekal náš nejdelší výjezd k prvoligovému utkání do Jihlavy. Protože cesta byla dlouhá a počasí taky nevěstilo nejschůdnější cestu, tak jsme do Jihlavy vyrazili už v sobotu v této sestavě: Vojtěch Rojíček, Stanislav Jasný, Joanna Worek, Jakub Rabatin, Šimon Štukner, Kristýna Novosadová, Zdeněk Holeksa, Pavel Benčo.

Na srazu v sobotu ve Frýdku – Místku jsme se sešli v sedmi a cestou jsme v Brně nabrali Kristýnu a uháněli do Jihlavy. Po ubytování jsme udělali přípravu na soupeře a po vydatném spánku se vydali druhý den na důležitý zápas o záchranu v soutěži. Soupeř postavil až na jednu výjimku to nejsilnější, co mohl. Začátek partií nám vyšel podle představ a všichni hráli připravené varianty a soupeři, tak ztráceli více času a většinou se dostávali i do nepříjemných pozic. Jen moje pozice nebyla v nejlepší kondici, protože jsem přehodil tahy a soupeř toho využil k získání výhody pěšce, za trošku horší vývin. Vojta rozehrál pro soupeře překvapivé zahájení a evidentně mu dopřál nepříjemné chvilky. Standa rozehrál scheveningenskou variantu, která v jeho podání znamená vytrvalý tlak na soupeře. Joanna  partii hrála bezpečně a její pozice černými byla pevná a bez viditelných slabin. Kuba se do partie pustil s chutí a určitě soupeři zatápěl více, než mu bylo libo. Šimon rozehrál pozici z přípravy a byl spokojený. U Kristýny se hrál Caro-Cann a ten se většinou proti přípravě hraje špatně. Pavel rozjel klasickou variantu španělské hry a soupeř ztrácel spoustu času a stále měl problémy najít cestu k vyrovnání pozice.
V dalším průběhu se Vojtův soupeř rozhodl pro nabídku remízy a ta se velmistrům černými většinou neodmítá. 0,5 – 0,5. Po té vzápětí i Šimon přijal nabídku remízy soupeře a 1 – 1 bylo na světě. V zápase nám zůstaly už jenom dvakrát černé a Joanna podle Vojtových slov stála v pohodě a nic jí nehrozilo. Já jsem pěšce získal zpět, nic méně jsem se nepřesnou hrou dostal do trochu horší pozice a jal jsem se ji radši zjednodušovat. Naše bílé figury stály výtečně a nebyl důvod se strachovat o výsledku zápasu. Standa se rozhodl přejít do pozice s horším střelcem soupeře jako permanentní výhodou. Kuba rozjel silný útok na soupeře a pozice čekala jen na finální úder. Kristýna v pohodě udělala rošádu a tím soupeř ztratil poslední náznak kompenzace za nedokončený vývin a jen chybělo vymyslet nejlepší cestu, jak zaútočit na krále. Pavel stál téměř vyhraně a s půl hodinou navíc na hodinách jsem byl optimistou ohledně výsledku této partie.
S přibližujícími časovými kontrolami obětoval Joannin soupeř figuru za útok, který nebyl dostatečný, a po proti oběti věže za figuru dosáhla Joanna vyhrané pozice. Kuba rozbombardoval pozici soupeře, získal figurku a po té dal i mat. 2 – 1. Kristýna zahájila útok na krále a soupeř horko těžko hledal obranu. Sice si nechala zablokovat dámu, ale ta stála blízko černého krále a byla stále nebezpečná. Pavel v pozici nevzal pěšce a rozhodl se vylepšovat figury. Po té v omezeném čase obětoval kvalitu a věřil aktivnímu postavení svých figur. Standa stále trpělivě zvyšoval svou výhodu. Já jsem svoji pozici dovedl do koncovky dam a dvou věží na každé straně. Soupeř měl aktivnější figury, ale prorazit obranný val nebylo vůbec jednoduché. Zápas stále směřoval k našemu hladkému vítězství.
Jenže průběh v časových tísních jsem snad ještě v životě nezažil. Standa svou pozici v časové tísni lehce zjednodušil a v posledním tahu do přidání dalších třiceti minut se musel na dvou minutách rozhodnout, zda přejít do složité pěšcové koncovky nebo hrát dál s malou, ale trvalou převahou. Joanna v průběhu časové tísně vyměnila dámy a po dalších výměnách zůstala na šachovnici vyhranná koncovka s figurou více, ale v posledních tazích s omezeným časem pokryla pěšce a nevšimla si ztráty věže. 2 – 2. V pozici, kdy už soupeř vymazal plusy Kristýny, zahrál hrubou chybu a dopustil třítahovou ztrátu věže. Jenomže Kristýna přehodila tahy vyhrávající varianty a dopustila matový útok, který naštěstí nebylo možné o tempo dotáhnout až do konce a partie skončila věčným šachem. 2,5 – 2,5. Můj soupeř se obával protihry na svého krále a rozhodl se vyměnit dámy a po jejich výměně jsem odevzdal pěšce za výměnu jednoho páru věží a dosáhl teoreticky remízové pozice. Pavel bohužel po oběti kvality nenašel cestu ke kvalitnímu útoku, a proto zkusil obětovat ještě figuru, ale soupeři tím vzrostly možnosti obrany o protioběti a tím se celá předešlá práce ocitla na smetišti. 2,5 – 3,5.
Po časových kontrolách zůstaly dvě partie. Standa se rozhodl pro pěšcovou koncovku. S dalšími třiceti minutami na hodinách pečlivě spočítal vítězný postup a dokončil kombinaci k ní vedoucí a soupeř se za další čtyři tahy vzdal. 3,5 – 3,5. Poslední partie byla teoretická remíza. Jenomže můj soupeř měl pěšce navíc a k prohře ho mohla dohnat akorát ztráta věže nebo mat. Připravoval jsem se na dalších šedesát tahů popotahování a čekání na možnost vyměnit nějakého pěšce. Soupeř stejně jako já věděl, že koncovka je remízová, tak vyzkoušel, kam všude se může dostat beztrestně králem. Po pár mých obranných tazích, kdy mu při neopatrné hře mohl hrozit i mat, se rozhodl nezdržovat využíváním možnosti se vyhýbat pravidlu o remíze po padesáti tazích bez tahu pěšcem či změně materiálu na šachovnici až do krajnosti a rozjel vpřed své pěšce. Po první výměně pěšců vzal neopatrně králem, čímž se mi podařilo okamžitě vyměnit pěšce dalšího a dosáhnout velmi jednoduchého remízového postavení. Sice jsme ještě chvíli tahali a postavil jsem ještě jednu matovou past, ale soupeř bohužel nebyl začátečník. Partie skončila stejně jako celý zápas remízou. Konečný stav zápasu tedy: 4 – 4.

Pro výhru v tomhle zápase jsme udělali podle mého maximum. Náročnou cestu jsme si odbyli už v sobotu. Družstvo udělalo přípravu na konkrétní soupeře a navíc vyšly všechny. Na každé šachovnici se hrálo to, co jsme chtěli. Skoro všude jsme soupeře přehráli. Po dvou a půl hodinách visel ve vzduchu výsledek 6,5 – 1,5, ale potom přišla třicetiminutovka hrůzy a velké smůly. Naštěstí jsme získali aspoň bod a díky velké vyrovnanosti celé soutěže jsme tímto dokázali pod sebe v tabulce stlačit další tým. V posledních dvou dubnových kolech budeme muset tento nezdar hodit za hlavu a vybojovat záchranu. Nebližší soupeři v tomto boji mají podobně těžký los jako my, takže to bude nervy drásající boj do posledních vteřin poslední partie posledního kola, proto nám, prosím, držte palce.

Zdeněk Holeksa