Hodnocení 3. a 4.kola Extraligy družstev kapitána týmu BŠŠ Ing.Pavla Benča

Ve dnech 5. – 6. 12. vyrazilo extraligové družstvo na poslední boje v letošním roku. Cesta do Prahy uběhla rychle, ubytovali jsme se v poklidném hotelu a mohly začít finální přípravy na těžký víkend, vždyť nás čekal v sobotním zápase vítěz minulého ročníku Mahrla Praha a v neděli nepříjemní soupeři z Bohemians Praha. Já vyrazil časně ráno s Petrem Zárubou chystat on-line, a hráči si ještě trošku pospali, ale dorazili samozřejmě včas, jelikož máme v týmu Igora Rausise, který cestuje po celém světě a jeho logistické myšlení je téměř dokonalé. V rychlosti mi demonstroval, jak se dá dostat k hrací místnosti rychleji a blíž, než u mojí varianty – je hezké, že se má člověk pořád co učit .

Samotná příprava on-linu proběhla bez problémů a mohlo se začít. K mému údivu měl rozhodčí hned dvě funkce, rozhodcovskou a také mikulášskou. Při vstupu některých hráčů se zeptal Mikuláš, zda byli po celý rok hodní? David Navara bez váhání odvětil: „Já nevím, já si to nepamatuji.“ Poté Mikuláš četl jména na šachovnicích a přitom odměnil každého hráče čokoládovým bonbónem.  A mohlo se začít!

Dle soupisek hráčů byli hráči Mahrly mírným favoritem, ale já věřil ve vyrovnaný souboj. I když znám historii extraligy a vím, že jsme s Mahrlou, jako jediným týmem nezískali ani jeden bod. Po dvou hodinách hry jsem byl spokojen, na osmé šachovnici jsem věřil po zahájení Stanislavu Jasnému proti Milanu Orságovi a na šesté Vojtovi Rojíčkovi, který dostal Miloše Jírovského ve skandinávské obraně pod tlak. Naopak jsem se nevyznal v pozici Sergeje Berezjuka s Ivanem Hausnerem a upřímně jsem z ní neměl dobrý pocit. Na druhé šachovnici otevřel skóre Viacheslav Dydyshko, který se rozešel smírně s Hannesem Stefanssonem.

Zhruba po další hodině skončila partie Standy, který bravurně zakončil svou partii a ujímáme se poprvé vedení. Remízou skončila partie Štěpána Žilky s Vlastimilem Jansou. Když už jsem si říkal, že se Sergej dostává z nepříjemné pozice, přišel úder a partie již nešla zachránit. Stav je tedy průběžně 2:2, ale Vojta stojí s materiální výhodou na výhru. Kvalitu vrátil nazpět a soupeř v časové tísni již pozici neubránil. Remizuje poté ještě Igor Rausis s Davidem Grossem, což znamená průběžné vedení 3,5:2,5. Když vidím pozici Rafala Antoniewského s Tomášem Oralem, který hrál dle mého názoru až příliš riskantně na vítězství a dopustil se několika nepřesností věřím pevně ve vítězství našeho týmu.  A vskutku, Rafal zakončuje excelentně partii matovým útokem a soupeři nezbývá, než partii podáním ruky ukončit. Vedeme tedy fantasticky 4,5:2,5, což znamená cenný skalp našeho týmu. Navíc ještě probíhá boj jedniček obou týmů Sergeje Azarova s Davidem Navarou – aktuálně 30. hráč světa. Tato partie byla velmi zajímavá, po zahájení černý vyrovnává a obětí pěšce má aktivní protihru. David hrál tuto partii velmi rychle a místy měl hodinový náskok! V jedné fázi mi přišla však Davidova hra téměř dokonalá a myslel jsem, že partii bez problémů vyhraje. Ale i mistr tesař se někdy utne, v 38. tahu se David Navara dopuští hrubé chyby a po 38…Df5! by se jen těžko bránil. Kuriózní na tom je, že Sergei ten tah viděl, ale hrál na minutě a nestihl jej již spočítat. Zahrál jiný tah a nakonec partii prohrává. Je zde pěkné, že lidé nejsou stroje, či rybky a každý je porazitelný…

Vítězství nad tak silným týmem jako je Mahrla Praha je povzbuzující a já jsem šťastný, že se to konečně podařilo. Můžeme jít společně na dobrý oběd a těšíme se na nedělní zápas.

U sobotního oběda jsem kladl hráčům na srdce, ať nedělní zápas hrajeme ostražitě. Poučení z prvního kola proti Polabinám mi zůstalo v hlavě uchováno.

V neděli brzy ráno jsem opět vyrazil s Petrem chystat on-line přenos a měl jsem dobrý pocit, že dnešní zápas zvládneme. Po příjezdu hráčů se sešly stejné sestavy jako v sobotním zápase a já byl v očekávání, komu vyjde příprava na soupeře.

Po hodině hry jsem byl však v údivu, co se to na prvních třech šachovnicích děje! Má slova o opatrném zápasu byla ta tam a já viděl 3 ostré pozice a řekl jsem si, že hráči hrají každý zápas „na tvrdo“ a asi je to tak lepší. Riskujete sice prohru, ale také můžete vysoko vyhrát a to je přeci hráčské.

Jako první končí remízou partie Stanislava Jasného s Květoslavem Znamenáčkem, což jsem po zahájení pokládal za dobré. Postupem času přehrál Štěpán Žilka Jana Sodomu a já jsem rád, že se Štěpán chytl a zařadil mezi úspěšné hráče týmu. Viacheslav Dydyshko proti  Petrovi Zvárovi obětoval v zahájení dámu za 2 lehké figury, soupeř však odrazil všechny aktivní protihry a vítězí. Stav je tedy průběžně 1,5:1,5 a tuším, že to nebude lehký zápas. Divokou přestřelku proměňuje v celý bod Rafal Antoniewski s Janem Šuráňem, což mě uklidnilo a já začal věřit ve vítězství. Komplikace však vznikla u Igora Rausise, který ve věžové koncovce připustil aktivní hru soupeře. Nabízí remízu a soupeř ji chtěl očividně vzít, avšak po konzultaci s kapitánem odmítá, ale nachází nepřesné řešení a po hrubé chybě partii okamžitě vzdává. Zde jsme měli jistě štěstí, ale to už ke sportu patří. Poté udržel horší koncovku Vojtěch Rojíček s Janem Jüptnerem a vedeme průběžně 4:2 a naši oba Sergejové mají lepší pozice. Technika se ukázala u našich hráčů dobrá a vítězí jak Sergei Azarov s Jiřím Jirkou, tak i nakonec Sergej Berezjuk s Imre Kukelem. Celkové vítězství 6:2 je po průběhu zápasu pro domácí tým až příliš kruté, ale jak jsem již říkal, naši hráči jdou do každého zápasu naplno.

O tomto víkendu jsme získali cenných 6 bodů a vyhoupli jsme se do lepší poloviny tabulky a já věřím, že se pokusíme bojovat o medaile! Na závěr bych chtěl poděkovat všem hráčům za velké nasazení, organizačnímu týmu a v neposlední řadě všem příznivcům královské hry, kteří sledovali náš on-line přenos, či se byli přímo podívat na zápasy v Praze.