Nejúspěšnější šachová škola v ČR

Šachové ELO – jeho pozitiva a negativa, 1. část

ELO - pro někoho nic neznamenající údaj, pro jiného nutné zlo a pro další velice důlěžité číslo. Jak je to vlastně s ELO? Víme že dnes už může mít český hráč pět čísel ELO - FIDE ELO, FIDE ELO rapid, FIDE ELO blesk, národní ELO a národní ELO rapid. Ale jakou váhu máme přisuzovat těmto číslům? Na tuto a mnoho dalších otázek o tématu ELO odpovídá dle svých znalostí a zkušeností čestný předseda BŠŠ Karel Kubala.

 

Můžeme se těšit na čtyři samostatné díly. První část najdete v komentáři.

Komentáře

Šachové ELO – jeho pozitiva a negativa.

 

Část 1. – pozitiva ELO jako klasifikačního nástroje

 

Další části:          ad 2) Šachisté a ELO

                ad 3) ELO a děti

                ad 4) ELO a VSM

Většina čtenářů těchto řádků nepamatuje dobu, kdy u nás ještě něco jako ELO vůbec nebylo a výkonnost šachistů byla měřená a posuzována jen výkonnostními třídami (VT) a ti lepší i tituly národními a mezinárodními, které získávali doživotně (na konci Poznámka č.1).

Autorem podstatně přesnějšího systému oceňování síly hráčů byl americký fyzik a statistik maďarského původu Arpad Elo, který se proslavil jako tvůrce ratingového systému ELO. Systém byl poprvé použit Šachovou federací USA a od roku 1970 ho přijala FIDE (Mezinárodní federace šachu, francouzsky Fédération Internationale des Échecs ) pro hodnocení výkonnosti šachistů na celém světě.

Zatím se v řadě států stále vydávají i listiny národního ELO (i u nás česká listina osobních koeficientů ČS LOK), ale obecně se postupně přechází k tomu, že se využívá hlavně mezinárodní ELO FIDE (Poznámka č.2).

Z obecného pohledu zavedení tohoto systému hodnocení výkonnosti šachistů je velkým pokrokem, protože i dnes, kdy se ještě VT a tituly používají, tak hráči ví, že rozdíl ve výkonnosti hráčů mezi držiteli o jeden stupeň odlišné VT  zpravidla činí 150 až 250 ELO bodů, a protože se ELO počítá s přesností na 1 bod, tak mnohem přesněji vyjadřuje sílu každého šachisty. Navíc aktuální výkon každého hráče kolísá ať již z důvodu jen aktuální formy, nebo intenzity tréninku, či věku, a jiných, takže nejenže dosažené maximální ELO není doživotní, ale naopak může časem jít výrazně dolů (nebo i nahoru) a hráč v turnajích vystupuje s takovým osobním koeficientem, který odráží jeho sílu vyměřenou z reálně dosažených výsledků v posledních odehraných soutěžích.

Ještě donedávna se FRL (listina FIDE ELO) vydávala kvartálně – dnes už to je měsíčně (vždy k 1.dni měsíce), takže jakékoli hráčské aktivity a jejich úspěšnost, či neúspěšnost se odrážejí v hodnotě ELO každého hrajícího šachisty téměř ihned. I to je veliká přednost tohoto systému, že velmi rychle reaguje na aktuální sportovní výkonnost jednotlivce, měřenou porovnáním jeho výkonnosti v reálných partiích s jinými šachisty.

Poznámka č.1: pokud doživotní udělování titulů nesledovalo „inflaci“ ratingu a nebyla zvyšovaná hranice ELO potřebného k nabytí titulu, tak dnes již tituly neoznačují výjimečné jedince, k čemuž byly tituly původně zavedeny (např. před 40 lety bylo v tehdejším Československu snad jen 5 velmistrů a když už měli své ELO přes 2500, tak to byli „páni šachisté“…). Také významnější pořadatele již moc nezajímá, zda má hráč titul GM (velmistr), protože každý pochopí, že mezi GM s ELO 2400 a 2800 je jó pořádný rozdíl. Opět jen business udržuje nadále systém udělování titulů, protože za udělení každého z nich se platí…

Poznámka č. 2: Určitě je výhodnější pro hráče (a také pro pořadatele) mít jednu listinu osobních koeficientů (myslím, že mezinárodní FRL), což by bylo určité administrativní zjednodušení pro pořadatele a bylo by na našich turnajích podporou účasti i blízkých zahraničních hráčů. Asi by to trochu zdražilo poplatky za turnaje (pokud by náš svaz na tom nechtěl vydělávat, tak by to nemuselo být až tak podstatné), ale jistě by to vedlo ke zvýšení postavení našich hráčů v mezinárodním soutěžení…).

Obě poznámky jsou mým osobním názorem.

 

4.1.2014, Karel Kubala