"Šachový vlak" veze Pavla Benča - 4.den

Den čtvrtý

Po stopách mistrů světa

Na pořadu čtvrtého dny byl nejkratší přejezd z Piešťan do Vídně, kde byla naplánována pouze jedna partie. Já měl velké „štěstí“, zahrál jsem si na prvním stole s velmistrem Martinem Petrem, který má zatím 100% bilanci a něco mi říká, že to tak i zůstane do konce turnaje. Naše partie byla vcelku vyrovnaná až do koncovky, myslím, že jsem byl remíze blízko, ale chtěl jsem to trošku okořenit, ale načasoval jsem to moc brzy a soupeř mi ukázal velmistrovskou techniku, jak realizovat minimální převahu do vítězného konce.

Tato porážka však tak nemrzí, byl to boj a vyhrál ten lepší, vlastně ten nejlepší .

Po rychlém obědě se už připravujeme na přistání ve Vídni, kterou mám moc rád, nevím, proč, ale připomíná mi to částečně Prahu. Možná je to stavbou Stefansdom, který je ve stejném stylu jako chrám sv. Víta. Pořadatelé připravili ve spolupráci s mezinárodním mistrem p. Löflerem šachovou prohlídku Vídně po kavárnách, kde se utkávali ti nejlepší hráči, a kde se hrály také zápasy o titul mistra světa. Bylo to zajímavé, účastníci si mohli vybrat ze dvou jazyků-němčina a angličtina, já šel se svými přáteli na anglickou prohlídku, je třeba se zdokonalovat. Když jsme se zastavili u kavárny Central, tak mi řekli kolegové, že zde půjdeme na večeři, na což jsem se začal velmi těšit. Průvodce byl velmi energický a byla to zajímavá prohlídka, nakonec nám sdělil, že jsou 2 mýty o Vídni: 1. Vídeňská káva je dobrá a také je skvělý Wienerschnitzel – vídeňský řízek .

Po prohlídce jsme se zašli zahřát na čaj do bistra, kde nás obsloužil chlapec z Děčína a mohli vyrazit na večeři do Cafe Central. Ihned po vstupu na mě dýchla atmosféra kavárny, která mi připomněla kavárnu Slávia v Praze. I když bylo pondělí večer, bylo nemožné zde najít místo bez předběžné rezervace. Ihned se nás ujalo několik číšníků, kteří hovořili několika jazyky a pokoušeli se také o češtinu J. Po předkrmu se servíroval, no ano samozřejmě Wienerschnitzel. Já tedy nevím, jak p. Löfler, ale mě vždy zarazí jeho velikost a nikdy jsem si nemohl ztěžovat na kvalitu. Také tentokrát jsem si pochutnal a jako třešinku na dortu jsme dostali ještě Sachr dort Cafe Central, jehož čokoláda byla tak čokoládová, že jsem to nemohl ani sníst. Zaujalo mne, že se u našeho stolu střídali číšníci, kteří měli každý své funkce, jeden objednával jídlo a pití, další jen sklízel ze stolů a také zde chodil jeden - zřejmě Čech, který se snažil vtipkovat s hosty.

Po úžasném večeru se odebíráme na hotel a je třeba se připravit na závěrečné boje směr Praha.