Extraliga družstev - kapitán Ing. Pavel Benčo hodnotí

Ve dnech 27. – 28. 3. 2010 přivítal na své půdě extraligový tým Beskydské šachové školy týmy z Grygova a Ostravy. Tento víkend se nesl v napjatém duchu, protože bylo jasné, že se rozhoduje o chycení šance v boji o medaili. Byli jsme ze základní sestavy oslabeni o Štěpána Žilku, který bojoval v rakouské lize o možnost zisku velmistrovské normy. Nastoupili jsme teda k oběma zápasům v sestavě: Sergei Azarov, Viacheslav Dydyshko, Rafal Antoniewski, Igor Rausis, Vojtěch Rojíček, Sergej Berezjuk, Stanislav Jasný a Tomáš Dvořák. Všichni hráči dorazili v pořádku a nezbývalo, než čekat, v jak silné sestavě dorazí soupeř z Grygova.

Náš sobotní soupeř zřejmě není s dosavadním průběhem extraligy moc spokojený, jistě by mohlo být bodů i více, ale štěstěna je občas vrtkavá a je vidět, že může překvapit v každém zápase téměř kdokoliv. Grygov postavil proti BŠŠ vskutku dobrý kádr, a proto jsem byl velmi zvědavý, jak se bude zápas vyvíjet. Před samotným začátkem ještě proběhla gratulace k postupu na světový pohár Vlastimilu Babulovi, který vede tým hostů na 1. šachovnici.  A začalo se hrát, zanedlouho se začaly některé šachovnice vyvažovat z rovnovážných vod. Brzy byla zakončena remízou partie Rafala Antoniewského s Michalem Luchem. Lépe jsme stáli na předních šachovnicích, naopak se mi moc nezdávala pozice u Tomáše. S dalším hodinovým posunem se již napětí zvyšovalo, hrálo se opravdu ostře.  Dalším smírem skončila partie Viacheslava Dydyshka s Pavlem Šimáčkem, v této partii jsme měli jistě slušnou šanci i vyhrát. Pěkná partie Sergeie Azarova s Vlastimilem Babulou byla zakončena vítězstvím našeho hráče. Bohužel však ihned kontruje Stanislav Zawadski, který poráží Sergeje Berezjuka. Stav je tedy 2:2 a výsledek je zcela nejasný. Mírnou výhodu v zápase dvou juniorů Vojtěch Rojíček s Richardem Biolkem ml., soupeř se však brání houževnatě a zanedlouho je podepsána remíza. V podobném duchu se nese partie Stanislava Jasného s Karlem Malinovským. Soupeř však také odrazí veškeré hrozby a přechází do remízové koncovky. Stav je tedy 3:3, stojíme lépe v partii Igora Rausise s Richardem Biolkem st. a naopak bráníme pozici u Tomáše Dvořáka s Jaroslavem Burešem. U této partie se mi však každým časovým posunem zdálo, že se Tomáš bude rvát až do posledního dechu.  Velmi pomohlo, že za poměrně krátký čas vyjasnil svou partii Igor Rausis, který položil svého soupeře na lopatky. Poté se shromáždil celý hlouček u 8. šachovnice a všichni s napětím sledovali, jestli Tomáš ustojí koncovku s pěšcem méně. Nutno podotknout, že hráli oba hráči pouze na bonosových 30 sekundách a takto to trvalo téměř hodinu. A že to byly skutečné nervy, to mohl každý posoudit jak v sále, tak i na on-line přenosu! Když mi volal po zápase jeden můj kamarád a říkal, že Tomáš potáhl několikrát v poslední sekundě, málem ho odvezli J. Také poslední tah Tomáše byl takto proveden, naskočila mu po provedení tahu 31 sekund a soupeř se tak zamyslel, že již ve svém čase nepotáhl a partii prohrál na čas. Bylo to neskutečné drama a musím říci, že jsme měli štěstí, ale jak já říkám, to ke sportu patří a na to se historie neptá.

Poté jsme se odebrali na společný oběd, škoda jen, že měl jiné povinnosti Tomáš Dvořák, protože by zasloužil „hobla“. Připili jsme si tedy na bojovný tým a také na jednu radostnou zprávu, že se v pátek narodila dcera Sergeiovi Azarovovi, popřáli jsme tedy jemu a celé jeho rodině hodně zdraví a štěstí.

Když jsem připravoval hrací místnost v neděli ráno, ještě mi hlavou probíhaly horké okamžiky ze sobotního kola, ale řekl jsem si, že už je to pryč, tak nezbývá, než se plně soustředit na další zápas proti Ostravě, která měla do tohoto víkendu stejný bodový zisk. Hráči Ostravy přijeli rovněž v dobré sestavě a pomýšleli zřejmě také po nějakém tom cenném kovu. Podle papírových předpokladů jsme měli mírnou převahu na předních šachovnicích, naopak na zadních jsme mírně ztráceli. Ale elové rozdíly je jedna věc a samotná hra druhá, začíná se přeci od nuly. Remízový víkend pojal rychle Rafal Antoniewski, který remizuje s Radoslawem Jedynakem, který neusiloval příliš o výhru. Další remízy přidávají vcelku brzy Sergej Berezjuk s Petrem Veličkou a Sergei Azarov s Arturem Jakubcem. Dále nikdo nenašel přemožitele také v partii Igora Rausise s Vladímírem Tallou, Viacheslava Dydyshka s Vítězslavem Rašíkem a Vojtěcha Rojíčka se Zbigniewem Paklezou. Máme tedy v zápise šest remíz a co dál? No samozřejmě je tady náš hrdina víkendu Tomáš Dvořák, který opět zabojoval a vítězí se Stanislavem Fiřtem. Jestli si říkáte, že už tento výsledek někdy byl, tak máte pravdu. Vedeme 4:3 a v poslední partii brání věžovou koncovku Stanislav Jasný s Jozefem Michenkou. Čas má Standa lepší, ale je jasné, že to bude soupeř zkoušet minimálně 50 tahů, což by znamenalo bez potáhnutí pěšci remízu. Standa se bráni vskutku ukázkové a na šachovnici je remízová pozice, ale takových už bylo… S přibýváním tahů se stále pozice nemění, soupeř to zkouší ze všech stran, ale marně. Okolo 90 tahu se soupeř snaží o prosazení jednoho z pěšců, Standa to připouští, ale ještě předtím reklamuje právě oněch 50 tahů bez pohybu pěšců. Rozhodčí však musí uznat tuto reklamaci za neoprávněnou a přidat soupeřovi 3 minuty, jelikož bylo zahráno pouze 42 tahů. Tato mýlka Standu zjevně rozhodila a zahrál poté nepřesný tah a soupeř našel s dostatkem času přechod do vítězné pěšcové koncovky. Byla to velká smůla a sešlo se tu několik okolností. Ale takové jsou šachy. Ukazuje se opět, že mnoho zápasů letošní nejvyšší soutěže ČR balancuje na tenkém ledě a kdo nedokáže jemně našlapovat po celý čas zápasu, může se propadnout.

Jsem však velmi rád, že jsem kapitánem tak bojovného týmu. Ani tato remíza 4:4 nás nezastavila v šanci na zisk medaile. A já pevně věřím, že se nám to podaří. Děkuji všem hráčům, organizátorům a všech příznivcům šachové hry za podporu.