Extraliga družstev - slovo kapitána Ing. Pavla Benča

Ve dnech 12. – 14. 2. 2010 byly odehrány další tři kola nejvyšší šachové soutěže družstev ČR. Náš extraligový tým okupoval průběžně střed tabulky, ale naše cíle jsou přeci jen o něco výše. V pátek nás čekala dohrávka proti Třinci a o víkendu jsme hostili v Kongresovém sále hotelu Centrum družstva Nového Boru a Turnova. Byli jsme v očekávání, jak tyto kola dopadnou, protože po nich bude jasné, s jakými cíli budeme bojovat v tomto ročníku. Náš tým nastoupil beze změn oproti předchozím zápasům. Hráči dobře naladili formu na zahraničních turnajích, kde se jim podařilo získat mnoho úspěchů.

V pátek jsme zajížděli do Třince, se kterým nemáme z předchozích let zrovna nejlepší bilanci. Počasí nám nepřálo, celý den hustě sněžilo, obloha byla zatažená a já si říkal, že tento zápas nebude vůbec jednoduchý. Navíc se k tomu přidalo zpoždění letadla, kterým se vracel z turnaje ve Francii Igor Rausis. Ale vše se zvládlo a my mohli začít hrát. Nastoupily proti sobě v podstatě kompletní sestavy. Po úvodních tazích šly vidět ostré varianty a já si šel dát raději silný čaj, ať to zvládnu. Po dvou hodinách hry jsem byl spokojen, na některých šachovnicích jsme dostali perspektivní pozice. Nejdříve končí smírem partie Sergeje Berezjuka s Milanem Walkem. První vítězství našeho týmu zajistil náš junior Vojtěch Rojíček s Ladislavem Langnerem, zanedlouho se přidává po pěkném závěru Stanislav Jasný s Martinem Frolíkem a vše to završuje Rafal Antoniewski, který vytvořil matovou síť, ze které se již Krzysztov  Jakubowksi nevymotal. Vedeme tedy průběžně 3,5:0,5. Lepší koncovku hraje Štěpán Žilka s Vojtěchem Plátem, ten se brání nepřesně a Štěpán přidává celý bod, což znamená vítězství v celém zápase. Po velkých bojích končí ostatní partie smírem a my se loučíme s Třincem výhrou 6:2. Jsem rád, že se v tomto případě nenaplnily mé pocity. Přijíždíme domů v pozdních hodinách a je třeba se dobře vyspat na dopolední zápas, čeká nás totiž vedoucí tým extraligy - Nový Bor.

V sobotním zápase jde o hodně, pokud vyhrajeme, dotahujeme se na čelo tabulky a budeme dělit první místo. Soupeř nemá sice v soupisce mnoho náhradníků, ale jeho sestava je velkolepá. Soupeři na nás nastoupili se 7 velmistry a jedním mezinárodním mistrem. Přední desky tvoří reprezentanti z několika zemí. My však nemáme co ztratit a naše strategie je jednoduchá, chceme vyhrát s každým. Před samotným začátkem proběhla ještě jedna ceremonie, kdy náš dlouholetý trenér Sergej Berezjuk oslavil své životní jubileum, byl mu před zápasem předán dar jménem Beskydské šachové školy. Ještě jednou mu touto formou děkuji za rozvoj činnosti, ať už trenérské, či organizační a přeji mu do dalšího půlstoletí mnoho šachových i nešachových úspěchů. A nyní se vrátím k zápasu, po úvodu jsem konzultoval průběh zápasu s Markem Vokáčem a Petrem Boleslavem, kteří mi potvrdili, že bude pro ně tento zápas velmi obtížný, na předních šachovnicích jsme dosáhli po zahájení dobré pozice, naopak na zadních deskách se čekal nápor hráčů hostů, jelikož zde měli elovou převahu. Jako první končí remízami partie Igora Rausise s Jánem Markošem a Viacheslava Dydyshka se Zbyňkem Hráčkem. Poté však podléhá po tlaku Vojtěch Rojíček s Petrem Hábou, naneštěstí udrží horší koncovku Štěpán Žilka s Jiřím Štočkem. Na předních deskách stojí lépe Sergei Azarov s Viktorem Lázničkou a také Rafal Antoniewski s Mateuszem Bartelem. Robert Cvek vyvíjí aktivitu proti Sergejovi Berezjukovi a nejasná pozice je u Stanislava Jasného s Lukášem Klímou. Vypadá to na veliké drama a nikdo nemůže říci, jak zápas dopadne.  Po několika tazích se ale bohužel staly dvě smolné záležitosti, Standa nenachází nejpřesnější řešení a po ztrátě materiálu už bude partii jen stěží zachraňovat a Sergej nestihl udělat poslední kontrolní tah, obě partie tedy prohráváme a tím i také zápas. A i když fantasticky vyhrávají Sergei Azarov s Viktorem Lázničkou a Rafal Antoniewski s Mateuszem Bartelem, nestačí to na víc než na nejtěsnější prohru 4,5:3,5. Nutno dodat, byli jsme kousek od vysněného cíle, ale jak já říkám, na to se historie neptá. Nezbývá, než hodit tento zápas za hlavu a soustředit se na zítřejší proti Turnovu.

Vážím si, že zde spolupracuji s opravdovými profesionály, protože přišli všichni v dobré náladě, jako by se hrál předešlý zápas před mnoha dny.  Výhrou v tomto zápase se můžeme zase přiblížit k bojům o nejcennější kovy, tak nezbývá, než jít tvrdě do toho! Soupeři nás trošku překvapili, když oproti předešlému zápasu vynechali jednoho hráče na přední šachovnici.  S přípravou jsme mohli být zaskočeni, ale zanedlouho po začátku utkání to nebylo znát. Postupně jsme začali soupeře přehrávat. Jako první načal skóre Rafal Antoniewski, který remizoval s Petrem Neumanem. Poté vítězí Vojtěch Rojíček s Martinem Řehořkem a další půlbod přidává Sergej Berezjuk s Milošem Možným. Soupeři však zanedlouho kontrují když Viacheslav Dydyshko prohrává s Vladimírem Sergeevem. Stav je tedy 2:2. Poté však již úřaduje elový rozdíl. Svou partii dotahuje do zdárného konce Stanislav Jasný s Tomášem Zeleným a Štěpán Žilka s Tomášem Kulhánkem, a když ostatní partie končí smírem, vítězíme zaslouženě 5:3.

Po perném víkendu si připisujeme do tabulky další 6 bodů a dělíme průběžně 4. – 6. místo. Já stále věřím v to, že náš tým má šance získat medaili. Budeme se o to snažit hned za měsíc, kdy opět hostíme hráče, tentokráte Ostravu a Grygov. Chtěl bych poděkovat všem hráčům za zodpovědný a bojovný výkon, dále patří také velký dík všem divákům, ať už přímo v hracím sále, tak i za monitory, kde mohli sledovat On-line přenos. Samozřejmě bychom nemohli hrát v tak důstojné místnosti bez technického a organizačního zajištění. Budu se těšit na setkání za měsíc. Kdo budeme mít chuť a čas, jste srdečně zváni na další zápasy, myslím, že bude na co koukat.