Otevřený klubový přebor - slovo vítěze

Zdeňku, úvodem ti gratuluji k vítězství v Otevřeném klubovém přeboru a k zapsání se do historie frýdeckomísteckého šachu.

Kam v řadě tvých sportovních úspěchů řadíš toto turnajové vítězství?

Přeborníkem klubu jsem už podruhé, takže ze sportovního hlediska je tento úspěch pro mne v těch nižších patrech, ale ono se není co divit, když jsem měl možnost vyrůstat v naší generaci, kdy jsme sbírali celorepublikové úspěchy v mládežnických soutěžích ve velkém. Rád bych svoje vrstevníky pozval na tento turnaj, abychom mohli pozvednout úroveň přeboru o další stupínek.

Proč ses rozhodnul hrát přebor?

Trénink, trénink, trénink. Poslední roky jsou moje jediné šachové partie jen v soutěži družstev. A protože se družstvo snažím vést jako kapitán objektivně, tak bez tréninku by mě naši mladí talenti brzo vytlačili ze sestavy, tak jsem se rozhodl sehrát více partií.

Taky ze společenského hlediska, protože jsem mohl potkávat kamarády, se kterými jsem se už dlouho neměl možnost bavit.

Nebylo to trochu riziko jít hrát z pozice prvního nasazeného?

Riziko bylo jen v tom, že ztratím svou pověst kvalitního hráče. Já se za kvalitního sice hráče už dlouho nepovažuji, i když je to možná mými nároky, ale v průběhu turnaje si myslím, že jsem potvrdil svou sílu. Protože ELO pro mě je jen číslo, které mi ušetří nějaký peníz na startovném v turnaji, které navíc téměř vůbec nehraji, tak mi to jako riziko nepřišlo.

Kterou partii si nejvíce považuješ a proč?

Zajímavých partií bylo hodně. Hodně mě oslovila partie s Michalem Saforkem, kde jsem se přesvědčil, že ve chvíli, kdy za šachovnicí člověk pracuje na 100%, tak se mu to vrátí. Nejvíc si, ale považuji partie z 1. kola, kdy jsem prohrál s Patrikem Milatem. V partii jsem byl už v 15. tahu vyhraný, ale nevyužil jsem své šance a Patrik se usilovnou obranou dostal k protihře a zaslouženě vyhrál. Partie mi ukázala jednu mou mezeru, o které jsem ani nevěděl, že ji mám.

A kterou partii bys nejraději vůbec nesehrál?

Jednoznačně partii z posledního kola s Michalem Vaníčkem. Jsme velcí kamarádi, potkáváme se skoro každý víkend. Jezdíváme spolu na blicáky. S Míšou jsem měl neskutečnou bilanci v soutěžních partiích a to 13:0. Takže ve chvílích, kdy jsem v zahájení získal pěšce, jsem partii podcenil a Michal toho beze zbytku využil a získal vyhranou pozici. Možná pod tíhou naši bilance přijal Michal mou nabídku remízy, která mi nakonec zajistila prvenství.

Jistou zajímavostí je, že nejstaršího účastníka (Karel Koval – 90 let) od nejmladšího (Zuzana Gřesová –10 let), dělí 80 roků, co ty na to?

Pan Koval je neskutečný nadšenec pro šachovou hru a i pro náš klub. Je krásné, jak je ve svém věku vitální. Já si ani klubový přebor bez pana Karla neumím představit. Na druhou stranu jsem rád, že v klubovém přeboru mohou o vylepšení svého ELA bojovat i naši mladí talenti. A ti můžou potkávat právě lidi s takovou to láskou ke královské hře.

Doporučil bys z pozice kapitána „B“ družstva svým hráčům účast v přeboru?

Já bych jim to doporučil jen, když budou hrát dobře. Protože na soupisce mám 20 hráčů a všichni jsou velmi vyrovnaní a nominace na zápas je vždy složitá. Klubový přebor je skvělé tréninkové prostředí. Jarní části se účastnil Jirka Kozel, a kdyby neměl tolik akcí přes jaro a odehrál více partií, tak si myslím, že tento rozhovor bys, vedl právě s Jirkou. V hlavě mám už soupisku na příští ročník a s Jirkou počítám hodně vysoko možná i v základní sestavě. Takže, kdo chce příští rok hrávat za „B“ tým, by si měl udělat v úterky čas . 

Zahraješ si „klubáč“ i v sezóně 2012/13?

Teď se mi toho nakupilo víc. Takže jsem i rád, že Klubový přebor už skončil, ale určitě se pokusím si úterní podvečery vyhradit na podzimní část a obhajobu.