Nejúspěšnější šachová škola v ČR

Šachové ELO – jeho pozitiva a negativa, 4. část

ELO - pro někoho nic neznamenající údaj, pro jiného nutné zlo a pro další velice důlěžité číslo. Jak je to vlastně s ELO? Víme že dnes už může mít český hráč pět čísel ELO - FIDE ELO, FIDE ELO rapid, FIDE ELO blesk, národní ELO a národní ELO rapid. Ale jakou váhu máme přisuzovat těmto číslům? Na tuto a mnoho dalších otázek o tématu ELO odpovídá dle svých znalostí a zkušeností čestný předseda BŠŠ Karel Kubala.

Poslední čtvrtou část najdete v komentáři.

1. část, 2. část, 3. část

Komentáře

Šachové ELO – jeho pozitiva a negativa.

 

Část 4. – ELO ve VSM

Předchozí části: ad 1) pozitiva ELO jako klasifikačního nástroje

                                           ad 2) Šachisté a ELO

                                           ad 3) ELO a děti

               

Pokud jsem ve třetí části popisoval, jak u mnoha talentů a jejich rodičů působí negativně snaha honit se za ELO body, tak tomu svým způsobem přispívá v Beskydské šachové škole i dlouhá léta fungující Vrcholové středisko mládeže (VSM) svými kritériemi pro zařazení talentů do výběrové skupiny dětí. A k tomu bych chtěl napsat malé zamyšlení.

BŠŠ za léta svého působení si vydobyla v České republice (a i mimo ní) respekt a uznání za mnohaletou úspěšnou práci s mládeží. Základem je masová základna počínající výukou šachu dětí předškolního věku a mimo hlavní výchovné a zábavné poslání, kdo by nechtěl mít i ty úspěchy sportovní. Proto bylo před mnoha lety vytvořeno při BŠŠ VSM, do kterého byli zařazováni ti nejlepší talenti a pro ně pak vytvářen komplex nadstandardní péče. Jedná se tedy o výběrovou skupinu, v dané chvíli se jevících nejlepších talentů naší základny. Ale, kdo jsou ti nejlepší? A jak to určit?

Těch možných kritérií se dá vymyslet spoustu, ale přiznejme si, že rodiče v zájmu vlastních dětí nemohou být a ve velkém procentu případů ani nejsou objektivní. Proto se pokoušet argumentovat někomu, že jejich Pepíček nebyl zařazen do VSM proto a proto (bla, bla, bla…) by asi mnohdy neobstálo a mohlo by vést jen k hádkám a sporům a snad i k lobistickému ovlivňování osob, které by o zařazování dětí do VSM rozhodovaly. Tak se v BŠŠ léta vytvářel systém „nezávislého“ posuzování úrovně talenta, kde se dokonce nebere v úvahu jen rok jeho narození, ale věk se počítá v měsících a nebere se nějaký stop stav k jednomu termínu, ale vyhodnocuje se zpětně vždy jedno roční období. Jedním neoddiskutovatelným kritériem je umístění na přeboru ČR příslušné věkové kategorie, když medailisté jsou „áčkoví talenti“ a umístění do 6. místa jsou „béčkoví“. Jenže, co když vám ten jeden turnaj nevyjde. K tomu stačí, když dítě onemocní, nebo sehraje opravdu nešťastně rozhodující partii – a rok je pryč… A zde vstupuje velice pozitivně jako nezávislé kritérium posouzení výkonnosti dítěte podle jeho ELO, které se pro vyšší objektivitu propočítává ze 3 termínů během roku. Je to něco, jako když atlet se chce nominovat do reprezentace a má limit, že musí zaběhnout 100 m za 10,0 sekund, nebo výškař překonat laťku na výšce 220 cm. Pokud ten atlet na jmenovitých soutěžích zaběhne jen čas 10,1 s, nebo skočí do výšky jen 219 cm, tak prostě do reprezentace nejde, nejede na ME, MS nebo olympiádu – prostě výkonnostní limity jsou v mnoha sportovních odvětvích nezávislým kritériem pro určitou nominaci.

Takže se vraťme k BŠŠ a jejímu VSM. Umístění na MČR nebo vypočtená hodnota ELO jsou jednoznačnými limity pro zařazení někoho do VSM a přes dříve uvedená negativa spojená s užíváním ELO, je toto veliké pozitivum. Je zřejmé, že každý rodič by chtěl mít své dítě v „áčku“, ale ten cíl „nelámejte“ – vaše dítě by mělo mít ze hry radost, a je-li skutečně šachový talent, tak on se časem projeví. I ti nejlepší hráči světa měli období výkonnostní stagnace, nebo dokonce poklesu. Pokud přesto u hry zůstali a hledali ponaučení z chyb a dále na sobě pracovali, tak následně dosáhli zlepšení a výsledky jim určitě dělaly radost. A hráč, který lehce získával medaile a nezískal návyk tvrdé práce na sobě, tak obvykle bývá později překonáván těmi pracovitými. A tím se kritéria pro talenty stávají motivačními – když nejsem ve VSM, tak musím a chci se tam svými výsledky propracovat, a když jsem v „béčku“, tak chci do „áčka“, atd. Avšak na závěr opět zopakování cíle: chceme dosáhnout osobnostní rozvoj dítěte a nenadřazujme okamžitý úspěch těm cílům významnějším!

 

5.1.2014, Karel Kubala